Dům duchů
Mám kámošky, jsou 3 sestry, a bydlí v domě, kde prý straší..Tento příběh se stal asi před 6 lety, a opravdu na něj nelze zapomenout..Byla jsem u nich na návštěvě, a chtěla jsem aby mi vyprávěly příběhy, co se jim v bytě stalo, a stále jsem si z toho dělala legraci..Pak tedy povídám ironickým hlasem:Když tady máte toho " ducha " , tak na něj uděláme past..Tak jsme šli do kuchyně, přes stůl jsme přehodily ubrus, a na něj jsme postavily skleničky, mísu s ovocem, a různé předměty, a šli jsme do dětského pokoje, a čekaly co se bude dít, a já jsem se samozřejmě stále dušeně smála..Najednou rána, řinčení skla, tak jsme běželi do kuchyně, a krve by se ve mě nedořezal, stůl byl převrácený, skleničky rozbité, ovoce rozsypané..A hlavně, nemohl to být nikdo z holek ,protože jsem poslední odcházela, a první přicházela ke stolu v kuchyni..Po tomto zážitku jsem vyběhla s brekem ven, a že musíme okamžitě vypadnout..Jenže kamarádky se museli obléknout, a brečely, že už do toho bytu nejdou, jen když půjdu s nimi..Ale na to jsem opravdu neměla odvahu, a řekla jsem, že za nimi budu koukat od vchodových dveří..Tak šli, poslední šla nejmladší kamarádka, a jak za nimi koukám, tak se otevřel botník, a začli na ní vylítávat boty, to už bylo opravdu moc, tak jsem s brekem utekla domů..A od té doby si z takovýchto věcí legraci nedělám!A že těch příběhů z jejich bytu je...Už věřím opravdu všemu, protože tohle je příběh, kdy jsem se v životě snad nejvíc bála :( Dnes už tam nebydlí, ale bydlí tam jejich teta a přítel, a děje se jim to samé..Ale už se tomu nikdo nediví..Nezbývá nic jiného, než se naučít " s tím" žít...
Večer hrůzy
Já jsem byla jednoho večera sama doma .Bylo mi 8 let. Protože rodiče jeli na ples a ke mně mohla přijit kamaradka no tak jsem si řekla že na ni počkám. Tak jsem seděla u telky a chtělo se mi spat .Usnula jsem. Najednou asi po půl hodině se ozvalo řinčení zvonku .Šla jsem se podivat kdo to je .Se slovy takhle přece Jajka nezvoní, co se jí mohlo stát, no tak sem otevřela a ona tam stojí úplně udýchaná a řekla mi že ji někdo pronásledoval. A jo, někdo stál pod okny a vypadal podle jejího popisu tak jsem se vyděsila taky a tu sem si vzpomněla na to že musim vynést koš protože bych jinak dostala .Tak jsmé šli spolu vylezli jsme z baráku nakoukli jestli tam stojí ten chlap a když jsem zjistila že tam už nestojí tak sem zavolala na jajku ja přiletěla jako řízená střela a okamžitě se na mě přilepila . No jak sme se vratili tak jsme se šli ošplíchnout studenou vodou jenže v tom sme uslišeli bouchnutí dveří honem sme letěli do pokojíku ve mně by se krve nedořezal měla jsem slzy v očích našla jsem tam mého křečka vytáhnutého z klece která ležela vrozházená na kusi a speedy byl no on byl MRTVÍ to byla pro mně nejvetší rána ihned jsem se skácela na zem a začala brečet protože to byl můj něco jako syn kamarádka mě utěšovala že mi koupí jiného a tak ale mně to bylo pořád moc líto a potom už když rodiče přijížděli tak sme slyšeli rachot rozbytých skleniček no a co sme nenašli v kuchyni byli po celé zemi krvavé střepy a na zdech byla krenv začali jsme šíleně křičet vyběhli jsme s brekem vena když jsme došli s rodiči zase domů tak tan nic nebylo ale pokojík tak zůstal.a ráno hned druhý den tak jsem vstoupila do kuchyně a šlápla sem do střepů. nikdo mi to nevěřil ale nohu sem pořezanou mněla a jen já a jája mivěřila protože tam ten večer byla se mnou . možná mi to nebudete věřit ale víte jaké to je něco takového zažít když vám je 8let.
Poblázněná písnička
Bylo zase jedno deštivé odpoledne a já si znuděně vkládala písničky do MP3 přehrávače. Najednou se to zblblo a vymazalo mi všechen obsah. Hodně mě to naštvalo a tak jsem začala vkládat znovu. Právě když jsem chtěla přidala moji nejoblíbenější,vypojila jsem to a šla poslouchat. Pustila jsem si ji. A místo ní tam byl mix 3 různých písniček které:
1. nemám na přehrávači
2. mám v compu,ale né v řadě za tou písničkou
3. nechápu jak se mohl udělat miw všech tří.
Možná to není záhada,ale nechápu co se v tom počítači mohlo stát. Když jsem si ji tam potom dala znova už byla normální....
Vyvolávání sousedky
Když jsme zase jeden večer pařili u nás s Táňou,jako obvykle jsme musely jít vyvolávat. Vlazly jsme si do opuštěné místnosti s krbem ve sklepě. Zapálily svíčku a připravili papír s ANO a NE. Doprostřed jsme položily krabičku zápalek. Vyvolávaly jsme naši sousedku která letos zemřela. Hned co jsme vyřkly "dej nám znamení" se sám od sebe rozdělal oheň. Byly jsme nadšené že se nám to po dlouhé době zase povedlo,ale to nebylo vše. Ptaly jsme se jí a ona nám doopravdy odpovídala. Krabička se posouvala a dokonce i viditelně. Pak jsme musely jít večeřet a proto ji odvolat,ale byl to fakt skvělý zážitek...